Pavlův příběh

Jmenuji se Pavel Štolba, je mi 30 let a narodil jsem se v Příbrami. Už od mala jsem se lišil od svého dvojčete například tím, že jsem se déle než on učil chodit, jezdit na kole a nikdy jsem se nenaučil bruslit ani jezdit na skateboardu. Když jsem byl starší, tak jsem při chůzi zakopával, nepřinesl jsem si sám sklenici vody nebo talíř s jídlem. Rodiče se mnou chodili po doktorech, ale ti je vždy uklidnili tím, že se to spraví, že jde jen o růstový problém, ale nešlo.

Později jsem začal hrát závodně fotbal, což mě velmi bavilo. Po nějaké době mě ale z kopaček začaly bolet paty. Začal jsem tak hrát v botách s rovnou podrážkou. Jenže ani to nepomohlo, tak jsem fotbal musel přestat hrát. V páté třídě na základní škole jsem absolvoval vyšetření v Praze, kde zazněla má prognóza, že "bych mohl do dvou let skončit na vozíku a do šesti let by ze mě mohl být ležák", ale úplně přesnou diagnózu prý nezjistili. Jejich prognóza se nakonec naplnila, až když jsem byl v deváté třídě. V té době mi diagnostikovali vzácnou chorobu jménem Friedreichova ataxie. Tři roky na to jsem se ocitl na vozíku.

Friedreichova ataxie je nejčastější autozomálně recesivní dědičné onemocnění zadních míšních provazců a mozečku, jehož primárním patologickým projevem je degenerace nervové tkáně hlavně v oblasti mozečku, který řídí motoriku a rovnováhu.

Na střední škole jsem začal chodit do sportovního klubu, kde jsem hrál curling. Sice mě to bavilo, ale postrádal jsem tam akci, jaká byla při hraní fotbalu. Následně se mi naskytla příležitost začít hrát společně s kamarádem florbal na elektrických vozících za tým Jaguars Praha. Tato hra mě bavila mnohem víc, a tak jsem u ní zůstal. Je rychlejší, je v ní akce a taky jsem díky této hře navštívil nová místa jak v ČR tak i v zahraničí, např. Německo, Švýcarsko a Nizozemsko. Již 12 let jsem členem týmu Jaguars Praha a taky členem širšího reprezentačního výběru. S týmem jsme z osmi odehraných ligových sezon vyhráli pětkrát titul mistra ČR a máme jedno zlato z mezinárodního turnaje. Za svůj velký úspěch beru to, že jsem reprezentoval ČR na mezinárodním turnaji v roce 2013.

Po studiích jsem zůstal v Praze. Především kvůli milovanému florbalu a taky proto, že mi Praha celkově přináší mnoho. I když mě doktoři odepsali, tak se sám stále přizpůsobuji svému měnícímu zdravotnímu stavu, rehabilituju a snažím se posilovat, abych se cítil lépe.

V tuto dobu používám pro hru vozík, který je se mnou skoro od začátku mé herní kariéry. Bohužel už není v dobrém technickém stavu. Když jsme byli v zahraničí na mezinárodních turnajích, tak jsem vždy obdivoval speciální sportovní vozíky ostatních hráčů. Proto bych si rád pořídil nový sportovní vozík. Vozík jsem si vybral od firmy Ultina s názvem E-SPORT. Je to speciální sportovní vozík vyvinutý přímo pro sport, který hraju a jeho výhodami je to, že se vozík přímo vyrábí a upravuje podle Vaší postavy a Vašich potřeb, resp. podle vaší míry. Pořizovací cena tohoto sportovního vozíku je 300.000,- Kč. 

​

"Rád bych se vrátil do užšího výběru české reprezentace."

Pro mě je sport v životě hodně důležitý, jelikož se po něm cítím lépe jak po fyzické tak i psychické stránce. Rád bych se taky vrátil do užšího výběru české reprezentace. Chci lidem v okolí a sobě dokázat, že mám na víc. Sportovní vozík by mi k tomu mohl být velmi nápomocen. Rád bych si splnil tento sportovní sen, a proto Vás chci touto cestou zdvořile poprosit, zda byste mi mohli přispět jakoukoliv částkou a posunout mě blíž ke splnění mého snu.

​

Budu také rád za sdílení mého příběhu.

Děkuji Vám všem.